Andreas Gajdošík: Biased Play

Model umělé inteligence v procesu učení kondenzuje nejen poznání, ale i předsudky (biasy). A to nejen ty obsažené v kvalitě samotmého datasetu (od koho, pro koho, proč?), ale i v hlubších vrstvách lidské kultury. Výsledkem je schopnost AI modelů nejen generovat, ale také redukovat.

V případě GPT4o jde o schopnost reprezentovat text/slovo ve formě 3072 číselných parametrů. Každé slovo, pojem i delší text tak v modelu ve své podstatě zaobírá specifický koordinát v 3072-dimenzionálním prostoru. Toto umístění skre blízkost k dalším reprezentovaným objektům pak dává význam nejen konkrétnímu textu či slovu, ale zpětně i světu a nám samotným, když model operuje na datové analýze našich emailových schránek, chatech, životopisech, slohových pracích či úředních záznamech.

Existuje ale i jiný způsob, jak nahlédnout do černé skříňky modelu umělé inteligence než jsou vektorová matematika a statistická analýza N-dimenzionálních prostorů? Výstava Biased Play reinterpretuje deskovou hru Neobvyklí podezřelí a pokouší se dát návštěvnictvu vhled do černé skříňky skrze herní zkušenost, která vyžaduje empatické naladění k nelidskému aktérovi. Možná tam v hlubině ale objevíme jen něco o nás.

Andreas Gajdošík absolvoval v roce 2019 v Ateliéru intermédií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde se také podílel na chodu samozvaného studentského ateliéru a kolektivu Pavel Ondračka. Je členem fotbalového týmu Random Radical.

Ve své umělecké praxi se věnuje užitečnému umění, sociálně angažovaným projektům a artivismu, které často zahrnují programování, nové technologie a intervenční přístupy. Zajímá se o etický zdrojový software, sdílení, DIY kulturu a experimentální formy. Svou práci prezentuje ve veřejném prostoru, ať už fyzickém, nebo virtuálním. Jeho práce spočívá v intervencích do sociálních médií a mediální sféry, programování hoax softwaru a vytváření fiktivních webových stránek, které vytvářejí prostor pro kritickou reflexi zavedených struktur světa umění i politiky a jejích extrémních postojů. Prostřednictvím performance, programování a zvukových akcí vytváří ironický a satirický komentář usilující o změnu statu quo.

Gajdošík představil svou tvorbu na nezávislé české a slovenské galerijní scéně a také v curyšském Cabaret Voltaire na Manifestě 11 (2016).

V roce 2019 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého.

gajdosik.org