Marie Butula Cichá: Běž tam, nespadneš

Ve filmu Rosemary má děťátko Mia Farrow v roli nastávající matky postupně zjišťuje, že s jejím dítětem na svět přichází potomek satana. Ačkoliv se tomuto pekelnému zrození ze všech sil snaží zabránit, mateřský instinkt nakonec zvítězí. V tomto nemáme na vybranou. Své děti zpravidla musíme milovat. Ovšem to ještě neznamená, že pocit mateřské lásky zachraňuje před návaly existenciální úzkosti a jednou provždy nás zbavuje všech pochybností, které můžeme nad  rolí matky a nad smyslem rodinného života pociťovat. Postavy z kreseb Butuly Ciché tak evokují odvrácenou stranu „rodinného štěstí“: malé zlomyslné tvory, které si ovšem musíme oblíbit. Jakoby jejich „zlounství“ a „potměšilost“ byly jen jednou z mnoha vlastností dítěte nemotorně testujícího hranice mezi krutostí a dobrem. Autorka nás tak nechává na pochybách o tom, kde v jejich kresbách končí hra a začíná se hororový příběh. Ono dávné „chodí pešek okolo nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne, v nás znovu ožívá jako zasunutá nejednoznačná vzpomínka. Strach a rozpaky, které jsme při této hře mohli pociťovat, byly tehdy skutečné, podobně jako víra v ptáky, co místo žížal pojídají partnery makových panenek. Do média kresby autorka emigrovala pod vlivem nové životní situace. Vybrala si ji díky nenáročnosti na materiálu i časové úspornosti. Poslední dobou kreslí převážně v noci a noc jakoby i ovlivňovala atmosféru samotného výsledku tvorby. Ačkoliv vychází z estetiky komiksu, používá ji mimo narativní rámec. „Příběhovost“ se tak do jejích kreseb dostává jen ve formě tajemného náznaku. V procesu vznikání kreseb má své nezastupitelné místo také fotografická dokumentace každodenních rodinných scén.  Slouží jako spínač tvůrčího procesu a jako kompoziční základ kreseb. Jejich samotný výsledek co do obsahu a významu ovšem neovlivňuje. Ten nastává v návaznosti na vnitřní dialog mezi dítětem a dospělým člověkem v jedné osobě.

(z textu Jany Písaříkové)

Autorský komentář:

„Poslední dobou hledám témata v dětství, jehož zasuté střípky sem tam nenápadně problesknou skrze mé dcery. Ty jsou mi pak mnohdy modelem pro malby a kresby, jež jsou inscenované možná i nevědomými obsahy. Upozorňuji na průrvy, kterými se dere na povrch neznámá dimenze, i když ovládnutelná lidskou zkušeností, přesahující naše smyslové a rozumové možnosti, což stejně jako skoro všechno souvisí s dětstvím. Chci tak mimo jiné poukázat na vytěsňovanou stránku mateřství, projevující se pocity úzkosti, strachu, nejistoty, samoty atd. u všech zúčastněných. Název výstavy Běž tam, nespadneš je vyjádřením důvěry těmto malým tvorům.“

Více informací o autorce: butula.cicha.org