GALERIE MĚSTA TŘINEC
Petr Dub: Prostory mezi obrazy
malby, objekty, instalace a jejich vzájemné přesahy
Prostory mezi obrazy?
Co jsou to prostory mezi obrazy? Abychom si dovedli odpovědět na podobnou otázku, je na místě zeptat se: „Co to je vlastně obraz?“ Závěsná malba na stěně? Fotografický snímek přírodní scenérie? Abstraktní malba? Nebo vlastně tak trochu „cokoliv,“ co nainstalujeme do galerie a instituce prohlásí za – umění?
Petr Dub se ve své tvorbě záměrně pohybuje na hraně civilního vnímání viděného světa, který nás obklopuje a vizuálního rozhraní pojmů vysokého umění. Zatímco v běžném denním shonu míjíme tisíce zátiší a symbolů, které v podstatě vnímáme jako nekonečný proud zážitků, samotný prostor galerii představuje možnost pro zklidnění mysli a sakrální prostor pro uctívání – „absolutního obrazu.“ Minuty spočinutí, ticha a kontemplace.
Pro autora je galerie laboratoří a rámem současně. Na jedné straně experimentuje s vlastním uměleckým programem na poli současné nezobrazivé malby, na straně druhé se současným statutem malby jako takové. Autor se obrací k dějinám malířství, které tradičně reinterpretovalo náš svět do dvoudimenzionálních obrazů a zároveň nás upozorňuje na fakt, že viděnou realitu vnímáme především na základě lidské schopnosti skládat abstraktní informace do konkrétních myšlenkových celků, nikoliv na základě představy o tom, že všichni dovedeme společně verbalizovat objektivně naše vědomí.
Klíčovací modrá barva využívaná hojně ve filmovém průmyslu pro pozadí digitálních triků představuje pro Duba ve výstavě právě ony „mezery“ v našem vnímání. Ne vždy, to co vidíme, i přesně chápeme. A ne vždy, jsem schopni tyto zážitky společně sdílet. Autor divákovi nabízí v podstatě bezbřehou úroveň možného dialogu. Žádná z variant instalace výstavy není definitivní či dokonalá, ale každá nabízí nový pohled čtení. Pro pochopení komplexního uměleckého obrazu je totiž podle autora třeba stejného úsilí jako pro pochopení našeho celoživotního směřování. Oba cíle jsou nedostupné, ale oba stojí za to neustále – pokoušet. Někdy se tak může docela jednoduše zdát, že právě ony „mezery“ vytvářejí komplexní celky.