Pocta Václavu Štývarovi

Osobnost Václava Štývara (1932-2013) je v Třinci, a nejenom v něm, samozřejmě spojená především s hudbou. Nepřehlédnutelné jsou jeho téměř zakladatelské zásluhy o třinecký sborový zpěv, hodnotné a originální je jeho skladatelské dílo, a to především pro dětský sbor.

Výstava Pocta Václavu Štývarovi ukázala, že Štývar byl činný i na poli výtvarném, a že jeho výtvarná tvorba je také velice zajímavá, bohatá, různorodá a pestrá. Od maleb přes kresby, grafiky k vlastnoručně zhotoveným hudebním nástrojům. Autor tvořil tím, co měl zrovna po ruce, to, co měl právě před očima. Své výtvory pak zasazoval do přerůzných rámů, paspartoval je všemožnými způsoby. V jeho tvorbě máme možnost nalézt široké spektrum výjevů od portrétů přes figury, krajiny, skici z cest, snové motivy a fantazie až ke kresbičkám pro děti nebo výtvarným doprovodům jeho partitur. Jako by si nekladl žádné hranice, ani formální, ani obsahové.

Guillaume Apollinaire: Jak lze dospět ke štěstí, jako malé nevinné dítě…

Už mé první setkání se Štývarovou výtvarnou tvorbou bylo velice příjemným překvapením. Tvorba je čistá a plná pozitivní energie, svěží, se zvláštním kouzlem, oproštěná od agresivity a neklidu všedních dnů, a o to magičtější a cennější v dnešní době. Přirozená a příjemně prostá, blízká naivnímu umění. Sugestivní díla naplněná harmonií a poezií lehce hladí a hlavně hovoří bez přetvářky a s přirozenou upřímností, přímo a bez ohledu na „vysokou“ nebo akademickou kritiku. Tímto si mě jeho tvorba získala.

Jakub Adamec
(s přispěním Jana Nowaka)