Rebeka Rácz: Touha zdát se

14/03/2019 - 26/04/2019
  KD Trisia nám. Svobody 526 Třinec, 739 61

výstav experimentální keramiky

/ See English below /

Výstava potrvá od 14. 3. – 26. 4.
Vernisáž

 

se koná v Galerii města Třince (Náměstí Svobody 526, Kulturní dům)

Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury.

Rebeka Rácz (*1990 HU) je experimentální keramička z Budapeště, která ukončila studium teorie umění. Ve své tvorbě je silně ovlivněna tím, že je v médiu keramiky ve své podstatě samouk. Tento fakt využívá k tomu, aby keramiku uchopila hravě, nezatíženě přísným řemeslným mentorstvím. Její technologické přestupky se stávají neškodnou ilustrací procesu, ve kterém je selhání doprovodným jevem nespoutané hry s technikou keramiky.
Další rovinou její tvorby je napodobování světa. Tvorba nedokonalých maket spotřebitelských předmětů, které ve větším množství připomínají spíše objekty určené ke hře na realitu. Napodobované objekty nám ale nejsou nedostižné podobně jak to bývá u růžové hračky ve tvaru ferrari. Rebekou Rácz modelované spotřebitelské předměty jsou totiž zpravidla těmi, které mnozí z nás vlastní. To, co jsme zvyklí takřka bezmyšlenkovitě používat, se stává symbolickým předmětem určeným k úvaze.
Na výstavě „Touha zdát se“ operuje autorka s lidským návykem předstírání, kdy se snažíme působit jako někdo jiný, než opravdu jsme. Předměty z naší každodennosti představují jednu z cest, jak se snažíme imitovat spůsoby, zvyky, lidi a styly a jak následně nedokážeme být upřímní jak k sobě samým tak k lidem v našem okolí.

_________

14. 03. – 26. 04. 2019
Opening: 14. 03. 2019 in Třinec Municipal Gallery (adress: Nám. Svobody 526)

Rebeka Rácz (* 1990 HU) is an experimental ceramicist from Budapest, Hungary. She completed studies of art and design theory yet her work is heavily influenced by the fact that she is self-taught in the field of ceramics. This is highly obvious in the way her ceramics manifest: they are playful without the limiting effects of strict craftmanship. The harmless imperfections of the objects become an illustration of the making in which failure is an accompanying phenomenon of unbridled play.
Other element of her work is the imitation of our world. The representations of consumer items in larger numbers are like objects designed for kids to play. However, imitated objects are not as incomprehensible as the red Ferrari toy we buy our kids in the mall. Rácz’s choice of consumer products are usually those that many of us own. What we use on daily basis without extra attention becomes a symbolic object to be considered and reflected upon.
In her exhibition Willing to Seem she is dealing with the self-faking habit we have for appearing something or someone different from who we are. The objects taken from our everyday world reflect on how we try to imitate ways, habits, people and styles and how much we cannot be true to either ourselves or to the ones around us.