Adamus Karel

Básník a konceptualista, autor minimálně evropského významu, se narodil 29. 4. 1943 v Plzni, od dětských let ovšem žije v Třinci. V letech 1957 – 1961 vystudoval Střední průmyslovou školu v Karviné, obor strojírenská technologie. Pracoval v různých dělnických profesích. V druhé polovině šedesátých let začíná se svou tvorbou - nejprve literární, posléze vizuálně-poetickou a postupně se rozvíjející veškerou další. Samostatně vystavuje od r. 1978, kolektivně od r. 1970, stal se členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků a skupiny Měkkohlaví.

Adamusovu tvorbu můžeme rozdělit do třech hlavních oddílů: vizuální poezie (zejm. cykly Vizuální básně, Básně obrazy aj.), koncept (období monumentálního cyklu Minimálních metafor a paralelně vznikající Básně objekty a Předmětné básně) a umění akce (Peripatetické básně, Větrné básně), třebaže je u nich významný hmotný výstup, nemají tak prchavý charakter jako mnohé jiné akční umění.

První oblastí spojenou s výtvarným uměním, do níž Karel Adamus svou tvorbou vstupuje, je hnutí poezie, jíž se dostávalo všeobecně označení – „experimentální“. Počátkem roku 1967 se začíná občasně stýkat s Jiřím Kolářem (Adamusovým předchůdcem a jeho inspirací) a z odstupu času vidíme, že se v okruhu nové poezie co do rozchodu s tradiční prací s textem stal jedním z nejradikálnějších. Jedny z prvních výsledků snah o osamostatnění vizuální složky jsou Vizuální básně z přelomu let 1966 a 1967, monochromní práce inkoustem a tiskařskou barvou tištenou na papír kovovými typy. Počátky strojopisné tvorby se tedy vyznačují ještě určitou intuitivností, pokusy s „nesystémovým“ využitím stroje např. posouváním papíru pod typovou pákou. Pokračuje Svislými básněmi (1967), Zdobenými básněmi (1968-1970) a Kontratexty (1968), v nich  mimochodem jedny z posledních dozvuků sémantiky. Postupně se usoustavňují a ústí v první velký cyklus Básně - obrazy (1968-1969, posléze obnovený 1973-1976). V českém prostředí se jednalo o nejdůslednější uplatnění estetických možností strojopisu se všemi možnými způsoby organizace grafému od ryze systémového až po expresivní kumulace a vrstvení. Dále od r. 1970 datované Cigaretové básně, Pohyblivé básně (1970-1971), Výplety (Splétané texty, 1971), Typogramy (1972) a Abecedy (1973).  A tehdy v jeho tvorbě ojedinělá akce Hold Šlépějím  - ve speciálně upravené obuvi, na jejíchž podrážkách jsou nalepena gumová písmena, takže boty během chůze „tisknou“, podnikl autor v létě roku 1973 několik vycházek,

Právě vztah mezi názvem a předmětem básně, mezi složkou označující a označovanou, ať vizuální nebo textovou, je klíčovým prvkem Adamusovy tvorby v období od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let. Jde především o monumentální cyklus Minimálních metafor (dělené na verbální, rukopisné, uskutečnitelné výhradně strojopisem, razítkované, kresebné, „bílé“, materiálové, gestické, „exaktní“, asambláže, obrazové), a s ním související cykly Básní-objektů a Předmětných básní (jakýchsi trojrozměrných Minimálních metafor) a méně obsáhlé cykly Periferních básní a Básní-studií (1980-1983). Jednak to byly asambláže schémat minerálů Oživené kameny (1976), kde život do prvků neživé přírody vnášela slova, jednak série Podepsaných básní (1977) založená na specifické rukopisné sekvenci – podpisu. Flosáže (počínaje r. 1980) jsou připomínány především jako cyklus, s nímž do autorova díla vstupuje fenomén času. Čas je totiž dějištěm procesu a proces je klíčová kvalita Adamusovy následující fáze tvorby akčního charakteru. Těžištěm následujícího okruhu prací je Adamusův cyklus Peripatetických básní (počínaje r. 1983), v němž je nejvíce akcentován pro celou skupinu charakteristický fenomén chůze v krajině, který řadí tuto autorovu tvůrčí etapu na pomezí akce, land-artu a samozřejmě konceptuálního umění. Větrné básně - nezáměrnost, důležitý činitel Peripatetických básní, hraje ještě podstatnější roli u básní Větrných, dokonce se podílela na jejich vzniku: vítr autorovi při tvorbě Peripatetických básní původně vadil, ztěžoval držení papíru za chůze, odnášel mu ho, znemožňoval práci – až se z nemožnosti zrodila možnost. Toto krajní zapojení přírody, (počínaje rokem 1989, zatím poslední Větrná báseň je datována 2007). V 90. letech Adamus vykonal také několik performancí. Dnes se věnuje především literárním textům - Čitelné texty.

Adamusovo dílo je snahou o porozumění fenoménům života a vesmíru. Adamus jako autor neulpívá na povrchu, vyslovuje obecné zákonitosti ve zcela jedinečném tvaru. Je básníkem-filosofem, který se vyjadřuje vizuálně, do hloubi bádajícím danou problematiku s výjimečnou senzibilitou a především tvůrčí odvahou.                                                                                                                                                                                          

                                                                                                                                                                                          MgA. Jakub Adamec

Vybrané samostatné výstavy:

2003 - Vizuální poezie, Galerie města Plzně, Plzeň, ČR

2002 - Vizuální poezie, Dům umění, Opava, ČR

2001 - Karel Adamus, Sokolská 26, Ostrava, ČR

2000 - Vizuální poezie (práce z let 1983-2000), Galerie Jiřího Jílka, Šumperk, ČR

2000 - Vizuální poezie, Galerie Půda, Český Těšín, ČR

1997 - Vizuální poezie, Galerie Miejsce, Cieszyn, PL

1996 - Vizuální básně, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek, ČR

1995 - Větrné básně, Univerzitní klub, Čajovna Bludný kámen, Dolní náměstí, Opava, ČR

1994 - Kresby objekty, Galerie Jaroslava krále, Brno, ČR

1988 - Vizuální poezie, Galerie Studio, Dolní náměstí, Opava, Československo

Vybrané skupinové výstavy:

2007 - Words-Forms-Meditations, Galerie BWA, Lublin, PL

2005 - Od země přes kopec do nebe… o chůzi, poutnictví a posvátné krajině, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, ČR

2004 - Slezský koncept, Galerie výtvarného umění, Dům umění, Ostrava, ČR

2001 - Objekt, České muzeum výtvarných umění, Dům u Černé Matky Boží, Praha, ČR

1996 - Umění zastaveného času, česká výtvarná scéna 1969-1985, České muzeum výtvarných umění, Praha, ČR

1994 - Princip náhoda, Ludwigshafen, D

1991 - Umění akce, Mánes, Praha Československo

1990 - Nové cesty kresby a grafiky, Palác kultury, Praha, Československo

1980 - Visual Poetry/Notations, Kunstmuseum, Hannover, D

1970 - Konkrete poëzie?, Stedelijk museum, Amsterdam, NL