Akademický sochař, jehož životní a tedy i umělecká dráha byla předčasně ukončena v jeho 54 letech.
Narodil se 5. 7. 1942 v Bystřici nad Olší a celý život zůstal věrný svému milovanému rodnému kraji. Na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti byl jeho učitelem profesor Habarta, na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studoval u profesorů Malejovského a Kavana. Od roku 1968 žil a tvořil v Třinci, později v Bystřici nad Olší.
Tak jako se sochařství celé dějiny inspirovalo lidskou postavou, tak i Štěpán Mikula. Skrze sochy hledal lidské místo na světě. Lidská postava, člověk jako míra všeho, člověk jako otázka položená kosmu.
Jedna z jeho nejstarších realizací, kovová pamětní deska, je na budově Finančního úřadu v Českém Těšíně. Na ní je symbolická postava muže drceného mezi balvany, jako výraz odporu proti fašismu. V budově sídlilo v letech 1939 – 1945 gestapo a Mikulův reliéf, jako smutná připomínka, byl odhalen 3. 5. 1970 k 25. výročí osvobození Českého Těšína.
Figurální motiv najdeme rovněž u dalšího autorova díla v Českém Těšíně (nábřeží Míru) Pomníku mezinárodní solidarity protifašistické koalice, který byl realizován podle návrhu Ing. arch. Koce Krstovského. Na vydlážděném volném prostoru je vysoký hranolový pilíř z pohledového betonu a v jeho třetině jsou upevněny bronzové desky s reliéfními postavami vězňů od Štěpána Mikuly. Památník byl odhalen 14. 9. 1973 a jeho celková rekonstrukce byla po dvou letech dokončena 29. 4. 2011.
Volná tvorba Štěpána Mikuly, zejména jeho zpěvná torza ženských aktů nás rozechvívají stejně jako proudění přírodních sil v motivech květů, pupenů či klasů. Ať jsou to Fontána v Ostravě-Výškovicích, Kytice v Ostravě-Hrabůvce, Klasy v areálu Agricoop v Oldřichovicích, plastika ve smuteční síni v Orlové či další. Sochař zastával názor, že sochy patří do exteriéru. Chtěl, aby po nich chodilo slunce a stín, stékal po nich déšť a hladil je vítr. Představoval si, jak se ponořují do soumraku a vystupují za svítání. Vytvořil také řadu hřbitovních plastik.
Štěpán Mikula působil řadu let jako učitel ve výtvarném oboru ZUŠ v Třinci. Vychoval několik mladých, nadějných výtvarníků. Děti vedl k přirozenému projevu, který byl jím samotným kultivován. Byl také dobrým hudebníkem a společenským člověkem. Zemřel 30. 9. 1996 v Třinci.
Realizace:
Ústřední hřbitov v Třinci – památník obětem války
Český Těšín – Pomník mezinárodní solidarity protifašistické koalice (památník obětem zajateckého tábora Stalag VIII B)
Smuteční síň – Orlová
Fontána Opava
Fontána Ostrava-Výškovice
Pitná fontána – Ostrava Na vizině
Vodní sloup – sídliště ve Frýdku-Místku
Plastika „Strojírenství“ – SPŠS Karviná
„Kytice“ – Ostrava-Hrabůvka
Bronzový reliéf Barváře na hřbitově loveckých psů pod Ostrým vrchem u Třince