Štafa Rudolf

Patří k nejvýraznějším a nejosobitějším výtvarníkům Třinecka. Jeho tvorba nejen obohacuje exteriéry města Třince, ale reprezentuje na celostátní a evropské úrovni. Významně se podílel i na organizování a rozvoji výtvarného života v ostravském regionu.

Narodil se v Jesenici v rodině kováře v 14. dubna 1925. Ovlivněn mánesovskou tradicí touží po výtvarném uplatnění a vzdělání.

Jeho touha se splňuje nástupem na Akademii výtvarného umění v Praze. Řízením osudu přestupuje na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Od r. 1953 žije a pracuje v Třinci. Stává se výtvarníkem v Třineckých železárnách. Ve volné tvorbě nejdříve experimentuje v sestavování objektů z nalezených kamenů a valounů, vytváří figurální plastiky ze šamotu. Milníkem jeho dalšího výtvarného vývoje je nedobrovolné přeřazení do hutní výroby. Zde nachází materiál, který zůstal dominantní v jeho tvorbě a také materiál, který důvěrně znal od dětství, protože se pohyboval v otcově kovárně. Hutnická ocel, kolejnice, ocelové pruty, betonářská ocel se stávají prostředkem pro ztvárnění jeho životního postoje, myšlenek a pocitů. Ačkoliv vliv moderních tendencí, běžných na západě, byl vlivem cenzury a nedostupností literatury minimální, zařazuje se Rudolf Štafa hned ze začátku do těch nejprogresivnějších československých i evropských výtvarných souvislostí. Události kolem pražského jara uvolňují prostor pro svobodnou tvorbu a Štafa ho plně využívá. Nabízí se možnosti vystavovat i realizovat a Štafa v tomto inspirujícím prostředí s obrovským nasazením vytváří jedno dílo za druhým, v r. 1966 je pozván na výstavu v USA, vystavuje své plastiky v galerii Contarini, v rámci akcí XXXIII. Bienále v Benátkách, dále v Galerii Penelope v Římě, má samostatnou výstavu v Malé galerii v Praze, v r. 1967 vystavuje dvě plastiky na Světové výstavě v Montrealu, má spoluúčast na výstavách v Barceloně a Madridu, v r. 1968 se účastní výstav ve Varšavě, Prostějově, Ostravě a také na III. Bienále užité grafiky v Brně. Má samostatnou výstavu v Kostelci na Hané. V tomto období také zhotovuje plastiky v exteriérech města Třince. Kovový reliéf pro kino Kosmos, vodní plastiku pro 6. ZŠ v Třinci, monumentální Totém svobody (nyní na náměstí T. G. Masaryka), prostorovou plastiku před budovou spojů (nyní na kruhovém objezdu). V Prostějově realizuje kovovou pamětní desku hudebnímu skladateli V. Ambrosovi.

Po nástupu totality v r. 1968 je Rudolf Štafa vyloučen ze všech výtvarných aktivit, nemůže se účastnit zahraničních, ani národních výstav. Přesto se mu podaří ještě vystavit jednu plastiku v Královské akademii v Londýně a zhotovuje Katedrálu pro Jana Palacha. V tomto období navazuje Štafa více na svou malířskou tvorbu, která provází souběžně tvorbu sochařskou. Malba je hlavní náplní jeho života i v současnosti. Malířská složka je ve svých počátcích charakterizována zaujetím strukturami, vrstvením na kovových podkladech, leptáním polystyrenových desek. Postupně se stává nosným prvkem tvar a barva na hladké ploše. Tato poloha nejvíce odpovídá umělcovu naturelu a návaznosti na tvorbu sochařskou. Jeho díla, podobně jako díla sochařská dostávají výrazně minimalistickou podobu, minimálními prostředky dosahují maximální výraz, umožňuji divákovi intenzivně vnímat základní a nejdůležitější části díla. Mají jednoduchou, geometrickou formu a ve své podstatě dostávají znakovou a symbolickou podobu. Barva je čistá, výrazná, převažuje červená, modrá, bílá a černá. Tyto základní vlastnosti umělcových maleb platí i pro díla sochařská a charakterizují osobnost Rudolfa Štafy.           

I plastiky jsou tvořeny na minimalistických principech v čistých, jednoduchých geometrických tvarech, nepostrádajících kontrast statických a dynamických prvků a podobně je v některých případech na ně aplikována barva. Téma svých prací hledá umělec jednak z běžného života, ale také ze svých představ, tužeb a pocitů. Mnohdy reaguje na politické a morální poměry a zajímavé je jeho zaujetí pro jiné kultury a civilizace. V jeho tvorbě se tak můžeme setkat s díly jako například Husar, Toreador, Mateřství, Slovanská Venuše, Česající se dívka nebo Neznámé kultury, Ikony monarchů, Černé tanečnice, Bohyně plodnosti, ale také Poslanecká sněmovna a Totem svobody. Jakkoliv jsou náměty Rudolfa Štafy různorodé, vždy jsou po stránce výtvarné jednotné a charakteristické. A to ctí Štafu jako umělce. Jednota formy svědčí o silné osobnosti Rudolfa Štafy a jeho dílo je autentické. Plně se zařazuje do soudobé moderní tvorby české i světové.

Zemřel 20. července 2014.

                                                                                                                                                                          Mgr. Jan Bocek

                                                           Použitá literatura: Bogar, Karel. Katalog k životnímu jubileu umělce, 1994 / Varmuža, Vratislav. Plastiky a obrazy, 2005