Walek Jan

Jan Walek se narodil 29. února 1940 v Návsí u Jablunkova. Už ve dvou letech přišel o otce, který byl povolán na ruskou frontu k Leningradu. Od raného dětství jej fascinovala příroda, a to jak na Karpentné, kde strávil první roky života, tak v Oldřichovicích, kam se rodina přestěhovala v roce 1945 a kde také chodil do školy. Vynikal ve sportu, kterému se později intenzivně věnoval, ale jinak byl spíše klidný, hloubavý. Poznával krásy Beskyd, vytvářel si sbírky různých dětských „pokladů“ – kamínků, větviček, dřívek a hodně četl.

Školní docházku dokončil v Třinci a od 15 let pracoval v železárnách, kde se při zaměstnání vyučil valcířem. První jeho systematickou uměleckou činností bylo ochotnické divadlo Vojnarka, dostal dokonce nabídku hrát v Těšínském divadle, narazil však na odpor matky. Zároveň dále pěstoval sport. Hrál fotbal v Oldřichovicích či Třinci, házenou v Třinci a házel diskem. Během vojenské služby se v roce 1960 oženil s Helgou Kwapulinskou, v roce 1965 se mladá rodina přestěhovala natrvalo do Třince.

Již dříve zkoušel psát básně, ale výsledky jej neuspokojily. S manželkou navštěvovali v Třinci výstavy, které na oba působily, ale ani ty Jana Walka ještě k tvorbě nepřivedly. Zlomovým okamžikem byly jeho 26. narozeniny, ke kterým dostal monografii holandského malíře Vincenta van Gogha. S přesvědčením, že „to zvládne také“, si rychle koupil štětce, barvy a paletu a začal malovat. Záhy začal narážet na neznalost řemesla, jemuž se sám a později pod vedením Pavla Marka a Jiřího Komína musel naučit. Učil se i kopírováním starých mistrů, fascinovali ho francouzští impresionisté Monet, Manet, Degas a zvláště pak Gauguin a Cézanne. S výsledky svého snažení dlouho nebyl spokojen, ale dále se snažil hledat svou cestu. Jeho nové životní směřování se dobře pojilo s rodinným životem, sportu zanechal.

Jan Walek poprvé prezentoval svá díla na kolektivní výstavě v roce 1972. Jeho první samostatná výstava v roce 1984 byla přijata kladně i rozpačitě. Další Walkovy výstavy byly třineckou veřejností vždy očekávány s jakýmsi napětím, neboť překvapovaly nápaditostí, novými myšlenkovými a formálními podněty. Walek kriticky zobrazoval neřesti lidského světa a hodnoty viděl především v pozitivech lidského bytí. V malbě upřednostňoval plošnou barevnost, výrazné a prosté zjednodušení s akcentem na charakteristické rysy postav a předmětů svého výtvarného zájmu. Svou bohatou fantazii opřenou o studium vybraných témat zpracovával v kresbě tužkou a tuší, osobitý „rukopis“ našel v pointilistické struktuře perokresby.

Po otevření hranic využil nové možnosti cestování. Postupně navštívil země kultury a umění: Francii – Paříž, Holandsko – Amsterdam, Německo – Rottenburg, Frankfurt aj., země Beneluxu. Poznatky z těchto cest a studium kultur daly vzniknout nejprve kolekcím kreseb a pak olejových pláten s akcentem na výrazné architektonické památky a osobnosti spojené s daným prostředím. Poslední studijní cestou byla Itálie v roce 1998. Hlavními tématy jeho zájmu byly Benátky a jejich laguny, Řím s jeho architekturou, malebné San Marino se třemi věžemi a v neposlední řadě Florencie se svou architekturou a obrazárnou Uffizi. Již dříve, v roce 1995, opustil práci v železárnách, aby se mohl plně věnovat tvorbě.

V posledních dnech života tvořil pastely s kouzelnými pohádkovými motivy. Zemřel poněkud předčasně 27. září 2000.

podle textů Helgy Walkové a Jana Walka napsal Jan Nowak

Účast na kolektivních výstavách

od r. 1972 do r. 1989 každoročně v Domě kultury TŽ Třinec
1985 – kolektivní výstava v Miškolci – Maďarsko
1985 – celostátní amatérská tvorba – Třeboň (čestné uznání)
1988 – AMO Frýdek-Místek
1989 – Těšínské babí léto a AMO Karviná
1998, 2000 – Středoevropské bienále kresby Plzeň
2000 – Třinecké dny umění
2000 – Salon umění – Frýdek-Místek

Autorské výstavy

v Domě kultury TŽ Třinec r. 1984, 1986, 1988, 1990
1990 – Městské kulturní středisko Český Těšín
Galerie Helga, r. 1991, 1993, 1994, 1996, 1998
1996 – Galerie Městského úřadu, Frenštát pod Radhoštěm
1997 – Galerie, Zlín
2000 – Galerie Trisia Třinec (pořadatel Galerie Chagall)