Wojnar Jan

Jan Wojnar představuje v odborném a teoretickém spektru českých výtvarných tendencí od šedesátých let 20. století výraznou autoritu. Je jedním z nejryzejších a nejčistších představitelů umění konceptu. Jeho tvorba a metody jsou originální, myšlenkově precizní s vysokou tvůrčí invencí. Vychází z neustálého zkoumání, zhodnocování a posuzování řádu a systému Vesmíru a jeho tvůrce jakožto apriorního východiska. Narodil se v r. 1944 ve Vendryni. Dětství prožil v Karpentné, kde se také jako vesnický chlapec bezprostředně vciťuje do přírody a podvědomě i do vztahů, systémů a řádů v ní zakotvených. Mraky, voda, počasí, vítr, to jsou atributy, vyskytující se v jeho pozdější tvorbě. Jana Wojnara lze charakterizovat jako člověka tichého, skromného a nenápadného, avšak již při prvním setkání s ním je cítit síla myšlenky, hluboké znalosti a orientace v teorii umění (je až neuvěřitelné, že je získal samostudiem) a silný morální podtext.

Jeho první práce byly ovlivněny modernisty 20. století, pracoval s tradičními výtvarnými postupy a již zde projevoval výrazný talent a mohl úspěšně pokračovat. V druhé polovině šedesátých let tuto etapu radikálně ukončuje a již nikdy se k ní nevrací. Jak sám říká, dává přednost racionálnu před emocionalitou či introspekcí. V tomto období vytváří Přesýpací básně, černé, reliéfní struktury posypané bílým pískem, který po naklonění vytváří stále nové vizuální variace a nutí diváka k aktivní spolupráci. Od r. 1970 nastává u Jana Wojnara přímo exploze nápadů a inspirací. Vytváří své Procesuální básně a Mřížkové básně, které jsou nosným programem až do doby současné. Jejich myšlenkový princip vychází ze vzájemné vztahovosti použitých struktur a jejich vzájemných transformací (…tedy i dialektiky). Tuto vztahovost lze vyjádřit Dürerovou grafikou, zobrazujícího metodu přenosu trojrozměrného předmětu do dvourozměrného pomocí čtvercové mřížky. Tento princip uplatňuje v mnoha podobách a variacích a postupně se posunuje k deformacím a transformacím této mřížky, až dospívá k chápání mřížky jako konceptu, tvořícího základní konstrukci díla, jakési hranice pro svobodný postup, kterou nelze překročit. Z filozofického hlediska mřížka může vyjadřovat Wojnarovu touhu po pravdě. Jako pravda je jedinečná a pevně určená a nemůže být ani manipulací, ani vůlí člověka posunuta ze svého místa, i když se o to mnozí snaží. Mřížka je kogentní dozíratel nad tvorbou i životem Jana Wojnara, protože koncept není pro něho jen metodou tvorby, ale i životním stylem. Mřížka nabízí další možnosti pro tvorbu. Na jejím základě vznikají na přelomu tisíciletí Samovztažné básně na základě otisků zrcadlově přeložených papírů a otisků kresby na nich a Vztažné básně, založené na myšlenkovém základě pohledu na trojrozměrné předměty zevnitř i zvnějšku a to tím způsobem, že trojrozměrný předmět je zabalen do papíru a po rozbalení zanechává svůj otisk, vnitřní na jedné straně roviny a vnější na druhé. V této době také pokračuje, po zkušenostech s mřížkami, s Přesýpacími básněmi, ve kterých nahrazuje sypký materiál čistým světlem. Vznikají Bílé monochromy, obrazy v bílé barvě, s abstraktní, až ornamentální strukturou. Tyto bílé monochromy zachovávají všechny zásady kompozice, mají vysokou vnitřní dynamiku a je v nich výrazně zastoupena estetická složka. Jsou jakýmsi vyvrcholením Wojnarovy touhy po řádu a systému a autor je nadále rozvíjí.

Jan Wojnar také významně zasáhl do fotografické tvorby. Jeho autofotogramy se mohou řadit po bok takových velikánů jakými jsou Man Ray, nebo Lászlo Moholy-Nagy. Jeho fotografickou tvorbu charakterizuje Antonín Dufek takto: “Mám na mysli originální a mimořádně působivé akční fotogramy vzniklé různými postupy, skládáním, fotopapíru, jejích protrháváním a propalováním, ale i jinými zásahy. Je to nové zhodnocování fotografie, magické pojetí fotografie jako hájemství světla a stínu.“

Podobně Jiří Valoch píše: “Wojnar přinesl české konceptuální fotografii sedmdesátých a osmdesátých let asi nejpodstatnější příspěvek“. Jinou částí Wojnarovy fotografické tvorby jsou fotografické diagramy a fotografické akce, kdy fotoaparát slouží k zachycení časově zachytitelné akce, nebo změny lokality.

Je nutno se ještě zmínit o Wojnarových textech, které vždy doprovázejí jeho díla a tvoří součást jeho tvorby. Je málo těch, kteří se tak jednoduše, přesně a zřetelně dovedou vyjadřovat o věcech tak těžko vyjádřitelných slovy, jak to Jan Wojnar umí.

Není zde dostatečný prostor pro vyčerpávající zhodnocení díla Jana Wojnara. Snad i tento fragment přiblíží Jana Wojnara jako mimořádnou osobnost třineckého výtvarného života a jeho díla, které získalo ohlas u nejpovolanějších odborníků, teoretiků a kritiků. Je hodno úcty a obdivu.

Zemřel 20. července 2014.

                                                                                                                                                                           Mgr. Jan Bocek

                                                                                Použitá literatura: Lasotová, Dáša. Karel Adamus, Jan Wojnar, 2005 / Valoch, Jiří. Slezský koncept, 2004                                                                                                                                       

Vybrané výstavy:

Brno, Frýdek-Místek, Orlová, Ostrava, Blansko, Opava, Český Těšín, Louny, Plzeň, Biefeld, Nerpelt, Montevideo, Paříž, Barcelona, Wrocław, Roterdam, Utrecht, Lisboa. Praha, Warszawa, Granada, Hannover, Oldenburg, Berlín, De Spergels, Valencia, Budapešť, Havířov, Litvínov, Quimpre, London, Dresden, Cheb, Žilina, Bratislava, Litomyšl, Olomouc, Nové zámky, Klatovy, Zlín, Třebíč, Košice.

Zastoupení ve sbírkách:

Národní galerie, Praha, Moravská galerie, Brno, Galerie výtvarného umění, Ostrava, Muzeum umění, Olomouc, Galerie

Klatovy/Klenová, Muzeum Beskyd, Frýdek-Mistek, Muzeum für moderne Kunst, Botzen, Kabinet der

StatlichenKunstammlungen, Dresden a soukromé sbírky u nás i v zahraničí.