Tomáš Vaněk: particip č. 180
Particip č. 180 byl audiosituací pěti poslechových míst, skrze které si návštěvník knihovny poslechl binaurální nahrávky, speciálně vytvořené v místě galerie.
Autorská anotace:
„Participy. Tento termín používám pro akce koncipované pro určité místo či situaci.“
„Nový prostor Galerie města Třince se nachází v budově Knihovny Třinec. Galerijní prostor se skládá ze tří místností a v jedné z nich je umístěna knihovna umění. Svým umístěním je knihovna v galerii permanentně vystavená a to i se svými návštěvníky a čtenáři. Knihovna určuje situaci galerie nevyřčeným požadavkem po tichu a klidu. Lidé často v knihovně šeptají, kolikrát i při samotném aktu vypůjčení knihy. S požadavkem konkrétního „pssst“, jakéhosi povelu k neurčitému poslouchání, chci v rámci daného místa vytvořit audiosituaci pěti poslechových míst, skrze které si návštěvník knihovny poslechne binaurální nahrávky, speciálně vytvořené v místě galerie a reagující na zmíněný fakt přítomnosti požadavku malého „pssst“.“
Tomáš Vaněk (Praha, 6. 1. 2015)
Tomáš Vaněk se narodil v roce 1966 v Počátkách, žije a pracuje v Praze. Od roku 2013 je rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2001 a výrazným představitelem české post-konceptuální scény. Vaněk patří ke generaci, která na českou výtvarnou scénu nastoupila v polovině 90. let. Jeho tvorbu bychom mohli charakterizovat jako zkoumání prostoru „mezi“ – mezi realitou a fikcí, mezi umělcem a divákem, mezi tvůrčím a rutinním přístupem, mezi soukromým a veřejným, mezi percepcí a vědomím – anebo taky mezi předmětem a jeho stínem. Po absolvování AVU inicioval Vaněk se skupinou Bezhlavý jezdec (1999) projekt pro vývěskovou skříň v ul. Komunardů v Praze-Holešovicích (v rámci výstavy Umělecké dílo ve veřejném prostoru), jejímž smyslem bylo konfrontovat umělecké postupy s každodenním provozem ulice. V této aktivitě pak pokračovala i skupina PAS (2000), která ji rozšířila i do dalších evropských měst – jako formu konfrontace s jiným kulturním prostředím. Otevřenost, jež charakterizuje tuto iniciativu, je typická i pro další Vaňkovy realizace, které označuje souhrnným názvem Participy. Jak sám název napovídá, Vaňkovi jde o zaktivování divákovy percepce a participace na čtení díla. Používá převážně techniku sprejování přes šablony – na zdech galerií i ve veřejných prostorách sprejuje reálně vyhlížející předměty, což vytváří určité napětí mezi realitou a fikcí. Od roku 2005 se Vaněk intenzívně zabývá prací se zvukem a zvukovými nahrávkami.
Více informací o autorovi: http://www.particip.tv