Akademický sochař Radim Hanke se narodil 28. ledna 1963 v Třinci. Vystudoval nejprve Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a pak v roce 1988 v sochařském ateliéru Josefa Malejovského Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Školy opustil jen nakrátko, brzy začal vyučovat v Hodoníně na Střední průmyslové škole v oboru užitá keramika, kde byl v letech 1991 až 1995 vedoucím oboru. Jako pedagog pokračoval ve svém bydlišti Zlíně, a to na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění v sochařském ateliéru. Působil i na zlínských detašovaných pracovištích Katedry designu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a Fakulty umění Ostravské univerzity, a to do jejich zrušení v letech 2011 a 2013. Nyní vyučuje externě na Univerzitě Tomáše Bati.
Natálka, Sv. Urban a Zlatý střevíček. V podobě hádanky by snad tyto pojmy nikdo nespojil. Leč máme zde vyjmenovány tři realizace všestranného výtvarníka Radima Hankeho. V naší hádance již máme „spojovník“ – je jím sám autor. Každé z výše jmenovaných děl nese jiný způsob realizace technik a materiálů. U prvního z nich jde o obraz provedený akrylem na plátně, u druhého o sochu z dubového dřeva zasazenou v exteriéru (Bukovec u Kyjova), třetí z nich je tvůrčím procesem vytvořenou bronzovou hlavní cenou pro Mezinárodní festival lmů pro děti a mládež ve Zlíně. Zde máme vodítka širokého „záběru“ autorovy tvorby. Obraz, který nese spíše kresebné stopy a bývá inspirací či spíše cestou k vytváření dalších děl; socha, řadící se k dalším, jakými jsou například Tomáš Baťa a spolu s ním i Jan Antonín ze stejného rodu a třeba i busta vynikajího filmaře Karla Zemana; a nakonec, do třetice, plastika vytvořena pro město Zlín, respektive významnou akci konanou v něm.
Mezi sádrou a bronzem. Je pravdou, že osobní setkání je při každé příležitosti velice inspirující. Nejinak tomu je i s Radimem Hanke. Po vstupu do autorova ateliéru (v domku z éry rozmachu Zlína, díky architektům Vladimíru Karfíkovi a Františku L. Gahurovi, kteří pokračovali v započatém díle zakladatelů rozvíjejícího se města) docházíme k závěru, že Radim Hanke je vskutku plodným umělcem. Vedle spousty volné tvorby a modelů realizovaných soch, plastik a reliéfů, kde z polic shlíží Vladimír Menšík, myslitelé Jan Hus a Máhátmá Gándhí, ale i americký herec Jack Nicholson, se na zdánlivě malé ploše objevují snad první studijní náčrty Emila Zátopka, čtyřnásobného olympijského vítěze v běžeckých disciplínách a maratónu. Dům je jednoduchý v použitých materiálech, zejména pak režným zdivem, ale také na tehdejší dobu velice účelným provozem. Funkcionalistický styl byl dán městu Janem Kotěrou, který dal charakter růstu meziválečného Zlína ve 20. letech minulého století. Při pohledu na konturu horizontu nad městem z Hankeho dílny, respektive její terasy nad ní se scenérii přes údolí, ve kterém je zasazena městská aglomerace, lze v areálu továrny zahlédnout i tzv. Budovu 21, před kterou jsou umístěny sochy již dříve jmenovaných bratrů Tomáše a Antonína Bati, jejichž autorem Radim Hanke je.